Úryvek z knihy Babička I.
Minula trafiku a z výlohy na ni koukala – máma. Časopis Marianne právě vyšel. Hleděla na jejich společnou fotografii, na výraz máminy tváře a nechápala, jak to, že už není, jak to, že už neexistuje. Měla pocit, jako by jí máma vzkazovala: „To bude dobrý.“
Jak mohla být v osmdesáti šesti letech takhle nádherná?
Protože skutečná krása nestárne. Krása se nedá spálit ani nacpat do urny. Krása neumírá. Pořád tady někde je. Maminčina krása na každém kroku. V každém závanu větru, v každém ptačím pípnutí.
Foto: Robert Tichý