PŘÍTELKYNĚ - úryvek 3
„Mám to úplně stejně.“
„Jenže ty seš hezčí,“ řekla Anka.
„Ne, ty.“
„Ty máš hezčí prsa.“
„Ty je máš menší.“
„Nikdys je neviděla.“
„Ty moje taky ne.“
Xénie zaváhala a pak pomalu, pomaličku začala Ance rozepínat knoflíčky na košili od pyžama. Anka se ani nepohnula a jen se tak maličko, malilinko usmívala. Košile spadla na zem, stále teď vedle Xénie do půl těla nahá. Konečně také ona natáhla ruce a svlékala jí tričko. Jejich ňadra čněla proti sobě, Xéniina o maličko výš, protože byla větší, ale Anka si stoupla na špičky a jedním krůčkem porušila onu centimetrovou mezírku, která jejich ňadra oddělovala. Jejich bradavky se letmo políbily.
„Co to děláme?“ zašeptala Anka.
„Srůstáme,“ odvětila Xénie, „Právě jsme se staly siamskými sestrami.“
„Ne. Siamskými přítelkyněmi. To je víc.“
„Myslíš, že nás odřežou?“
„My se nenecháme.“
Ženské přátelství je stále neprobádané území, je opředeno neproniknutelným tajemstvím. Možná ho ale holky opřádají samy. Proč by se mělo vědět, co přesně dívčí přátelství znamená?
A tak získalo mnoho nelichotivých přívlastků. Bývá považováno za klevetivé, zákeřné a spojuje se s vzájemnými podrazy. Švitoření prokládané hihňáním a spřádáním sítí na to, jak získat muže. Jak na ně vyzrát. Jak jim foukat pod pytlík.
To všechno jsou mimikry.
Možná by se muži divili, že v ženském přátelství nehrají hlavní roli.
Jaké je ve skutečnosti?
A jaké by mělo být?
Pravé přítelkyně jsou připraveny kdykoliv si vzájemně pomoci, podržet se.
Bijí se jedna za druhou.
Přejí té druhé vše, po čem samy touží:
Aby byla šťastná.
Aby byla spokojená.
Aby byla, jaká je.
Aby byla krásná, protože je.
Nejlepší kamarádky se vždy
PODRŽÍ.
Vždy si
ODPUSTÍ.
Umí si DÁVAT.
Umí si BRÁT.
Xénie s Ankou ještě netušily, jak důležitý závazek právě mezi nimi vznikl. Třeba to jednou pochopí.
Bylo to víc než svatba, víc než soulož.
Byl to SVATOSVATÝ SLIB.
Nebo by přesně takové mělo být.
Ženské přátelství.
Je ale opravdu takové?
Největší machr na přátelství, spisovatel Sandor Márai píše: „Copak nejsme povinovaní přijímat nevěrného přítele stejně jako obětavého a věrného? Není snad pravým obsahem všech lidských vztahů tato nesobeckost, která neočekává od toho druhého nic, vůbec nic? A čím více dává, tím méně očekává?“
O tom ale tyhle zatím nic nevěděly.