NOSIT BÁSNĚ PRO LEPŠÍ SVĚT
Ve filmu Substance získá stárnoucí televizní hvězda Elisabeth (Demi Moore) možnost vyzkoušet zázračnou substanci, po které zázračně omládne. Věc Makropulos, Dorian Gray v novém, cool obalu.
Ale já teď nechci hodnotit film.
Chci psát o mládnutí.
O substanci, na které jedu já.
Je jí činnorodost, dobrodružství a neustálé objevování nových věcí. Je úplně jedno, co objevujete, co ještě toužíte dokázat či udělat, důležité jsou jen dvě věci - nepřestávat snít a za svým snem se hnát jak blázen. Ano, jako blázen, šílenci přece nestárnou.
Svěřím se vám, za čím se teď ženu já - a rozumní si nad mým počínáním ťukají na čelo.
Po té, co jsem si začala sama vydávat knížky jsem vyrazila za dalším dobrodružstvím. Protože nejdůležitější substancí je mít plán. Nejdůležitější je krkolomná cesta na kterou se vydáme.
Vyvinula jsem novou módní značku NOSIT BÁSNĚ.
Je to literární značka a její hlavní myšlenou je, že by bylo hezké, nenechávat básně zavřené v knihách, ale obléct si je. Nosit básně světem. Zbavit poezii její slovutnosti a uvést ji v život. Žít básně.
Je mi jedno jestli zkrachuju i když by bylo hezké na stará kolena strašně zbohatnout něčím, co dává smysl. Ekologická slow móda totiž smysl dává.
O projektu chodící poezie jsem dlouho snila. Jen tak, tiše doma. Nic jsem s tím nápadem nedělala. Až jednoho dne mě pozvala na autorské čtení do svého designového show roomu paní architekta Helena Dařbujánová a usadila mě do pohádkového baldachýnového křesla, které navrhla. Připadala jsem si v něm jako královna. Cosi se dalo do pohybu.
Po čtení se se mnou dala do řeči neznámá mladá žena. Pochválila mi moje červené sametové sako ze sekáče, načež se ukázalo, že to je módní návrhářka Ivana Kaňovská, jejíž kabelku si Eva Pavlová vzala na prezidentskou inauguraci svého manžela. V tu ránu jsem pochopila, že mě právě osud nakopnul do zadku, aby mě popostrčil.
Začaly jsme se scházet u Vltavy v Ivanině Cabinetu 55 a vymýšlet moji literární módu. Šlo to pomalu. Protože jsme precizní, umanuté, české a protože myslíme ekologicky. Dozvídala jsem se víc a víc. Třeba to, že módní průmysl patří mezi ty, co planetu zastiňují nejvíc. Móda je ohromný byznys a největší vývar mají řetězce právě z levných, rychlých trandy hadrů, které koupíte takzvaně za hubičku a za rok vyhodíte. To oblečení šijou děti, zatímco ty naše si hrají nebo se vzdělávají, protože měly štěstí a narodily se v lepší části světa.
Začala jsem chápat, jak moc je důležité, aby tohle skončilo. Jak je důležité, abychom se začali zajímat o to, kde a jak věci, které kupujeme, vznikají. Proto vám prozrazuju, jak literární teplákovýma vzniká. Za každým kouskem je ohromné množství poctivé práce, trpělivosti a přemýšlení o materiálech (bio bavlna), o udržitelnosti (když se o ni budete hezky starat, vydrží dlouho, lze ji nosit všude a nemusíte kupovat každý rok nové oblečení)a také o vás všech, kterým budou slušet básně. Zatím ty mé, kterým říkám básničky. Časem to může být i jinak, uvidíme.
Můj sen se postupně stával skutečností a přitahoval další a další spřízněné duše jako magnet.
Přidala se k nám marketérka Veronika Ettlerová, která marketéruje s ženským feelingem a která se do literární módy zamilovala.
Nebylo úplně jednoduché najít šikovnou a spolehlivou švadlenu, ale zadařilo se a literární teplákovky šije pečlivá kouzelnice paní Mocová.
Balit a rozvážet je mi pomáhá obětavá, čistá duše Denisa, která mi rovněž spadla z nebe úplně náhodou.
Tak to jsme my. Samé ženy. Vlastně ne. O reklamu se mi stará pan Jirout, kterému skoro nikdy nerozumím a jediné, co chápu je, že všechno perfektně klape.
Noste básně. Protože básně světu sluší. Protože s básněmi se svět stane lepším.
My všechny je taky nosíme.